Vinzenz Sagner alias Hejtman Ságner ze Švejka

Vinzenz Sagner alias Hejtman Ságner ze Švejka

Hejtman Ságner ze Švejka chodil do školy ve Svitavách

Vinzenz Sagner, se narodil dne 13. března 1884 v Zámrsku u Vysokého Mýta, jeho otec Jan Sagner byl úředníkem státní dráhy (v Českém Brodě, Kolíně), matka Josefa, rozená Macháčková, byla dcerou majitele hostince v Českém Brodu. Vinzenz navštěvoval nižší reálku nejprve v Praze, pak ve Svitavách (v letech 1900 až 1901). Po jejím absolvování vstoupil na kadetní školu pro pěchotu v Praze.

V roce 1905 byl vyřazen v hodnosti kadet - důstojnický zástupce  a byl přidělen k  9. polní setnině III. praporu c. a k. pěšímu pluku č. 91 v Praze. Zde důstojnický sbor rozhodl hlasováním o doporučení ke způsobilosti pro povýšení na poručíka (1908). Mladému důstojníkovi Sagnerovi byl udělen vojenský jubilejní kříž.

V roce 1911 byl po půlroční nemoci (onemocněl v Kotoru v Dalmácii, kam byl přeřazen) odvelen do plukovní kanceláře, pak byl instruktorem jednoročních dobrovolníků a ve škole pro záložní důstojníky přednášel vojenství a vyučoval je ve znalosti terénu. Zůstává stále u 91. pluku, kde byl v roce 1913 jmenován nadporučíkem a kde vykonával kromě působení v běžné službě řadu dalších funkcí – správce budov, referent pro mobilizaci, zástupce proviantního důstojníka.

Při mobilizaci v roce 1914 byl Sagner jmenován pobočníkem velitele nově sestavovaného pochodového pluku, krátce poté odjel se 3. praporem 91. pluku z Prahy do Budějovic a odtud brzy přímo na srbskou frontu jako adjutant pochodového pluku. V poli byl zařazen jako velitel roty, krátce velel praporu. Se svou jednotkou prodělal těžké boje, řídil palbu těžkého dělostřelectva.

Ke konci roku 1914 bylo Sagnerovi uděleno nejvyšší pochvalné uznání za statečné chování před nepřítelem, což znamenalo, že směl nosit stříbrnou vojenskou záslužnou medaili na stuze vojenského záslužného kříže, jinak zvanou Signum laudis.

Koncem února 1915 se stal velitelem roty u náhradního praporu 91. pluku v Budějovicích a zažil tu stěhování do Brucku nad Litavou – Királyhidy, odtud pak vedla jeho životní cesta na východní frontu do boje proti Rusům. Byl jmenován velitelem setniny, poté 3. praporu 91. pluku. Za bojovou činnost u Sokalu obdržel Sagner od německého císaře železný kříž 2. třídy. V polovině roku 1915 byl pluk přesunut na rusko-haličskou hranici, kde byl Sagner povýšen na setníka neboli hejtmana a obdržel vojenský záslužný kříž 3. třídy s válečnou dekorací.

V říjnu Sagner onemocněl a byl s kloubovým revmatismem a levostranným ischiasem odsunut do posádkové a posléze do Všeobecné nemocnice v Praze, kde se podrobil operaci.

Po dovolené se v létě roku 1916 přihlásil dobrovolně na frontu, kam odjel jako velitel 22. pochodového praporu. V říjnu, kdy vykonával funkci pobočníka čili adjutanta velitele pluku (šlo o funkci srovnatelnou s civilním postavením tajemníka, šéfa sekretariátu), byl granátovou střepinou lehce zraněn na noze a podruhé získal Signum laudis, tentokrát bronzové, a řadu dalších vyznamenání. V březnu 1917 byl přeložen k náhradnímu praporu do Brucku nad Litavou, kde konal kancelářskou službu. V dubnu 1918 byl převelen jako adjutant k 57. pěšímu pluku, se kterým se dostal znovu do pole, za udatné chování před nepřítelem byl vyznamenán řádem Železné koruny 3. třídy s válečnou dekorací a meči. V říjnu však onemocněl malárií a byl odeslán do záložní nemocnice Červeného kříže v Praze, kde zažil i 28. říjen. Hned druhý den se přihlásil do služby v nově se formující armádě a krátce na to byl v listopadu 1918 důstojnickým sborem zvolen velitelem českobudějovického pluku č. 1 (býv. c. a k. 91. pěší pluk). Při prošetřování Sagnerovy minulosti v souvislosti s jeho přihláškou do československého vojska nenastaly žádné komplikace – Sagner byl hodnocen kladně s tím, že se ve službě i mimo službu choval vždy jako Čech a ničím se neprohřešoval proti češství. Podle svědků mluvil prý „při služebním hlášení česky a s mužstvem jednal vždy spravedlivě, sám jsa mužem svědomitým, žádal totéž od podřízených“. V únoru byl opět v nemocničním ošetření (malárie) a po zdravotní dovolené byl přidělen jako zástupce velitele čs. 18. pěšího pluku, později byl jmenován pobočníkem vojenského inspektora v Hradci Králové. Na podzim byl převelen k osobnímu odboru Zemského vojenského velitelství v Brně jako koncepční důstojník. V té době jeho hodnost setníka (hejtmana) dostala nový úřední název kapitán.

Vzhledem k opakujícím se záchvatům malárie nastoupil v červnu 1920 zdravotní dovolenou a po superarbitraci byl v říjnu 1920 přeložen do výslužby. Zemřel 22. června 1927 v Praze. Na dodnes pečlivě udržovaném hrobě na hřbitově v Kolíně je uvedeno jeho jméno již plně česky – Čeněk Ságner, důstojník“.

 

Hejtman Ságner v podání J. Lady

V rámci Dnů evropského kulturního dědictví a v rámci oslav 750. výročí od první písemné zmínky o městě Svitavy byla 17. září 2006 na budově Základní školy na ulici T. G. Masaryka, původně Státní vyšší reálné školy, kterou navštěvoval Vinzenz Sagner (Čeněk Ságner), odhalena pamětní deska důstojníkovi rakousko-uherské a československé armády, jehož jméno proslavil Jaroslav Hašek ve slavných Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války. Postava hejtmana Ságnera totiž patří do tohoto světoznámého románu stejně jako jména nadporučíka Lukáše, feldkuráta Katze, tajného policejního agenta Bretschneidera, nadporučíka Duba, kadeta Bieglera, šikovatele Vaňka nebo žravého pucfleka Balouna.

Představitel hejtmana Ságnera Otto Hradecký ve filmu Poslušně hlásím (1957)

Pamětní deska, kterou instaloval Svitavský klub Laurus a město Svitavy, byla odhalena za účasti největšího znalce života a díla Jaroslava Haška spisovatele a literárního vědce PhDr. Radko Pytlíka a vnuka Jaroslava Haška Richarda. Městské muzeum a galerie a Středisko kulturních služeb ve Svitavách připravilo přímo na místě před budovou školy a následně pak na náměstí zábavný tříhodinový pořad „Švejkův kabaret“.

Odhalení pamětní desky v roce 2006.