Lidové divadlo a Marie Votavová

Lidové divadlo a Marie Votavová

Lidové divadlo 

Svitavské Lidové divadlo patřilo k nejlepším ochotnickým souborům v Československu. V červenci 1945 vznikl první poválečný ochotnický soubor ve Svitavách, dramatický kroužek „Čapkova scéna“. Jejím předsedou byl Bohumil Votava, který se poté významně podílel na chodu a vedení Lidového divadla. První premiérové představení, které soubor uvedl 28. října 1945 k výročí republiky, byla Stroupežnického hra „Naši furianti“. Poprvé tak z jeviště tehdejšího kina přejmenovaného na Stalingrad zazněla čeština. Paralelně s Čapkovou scénou vznikal další ochotnický spolek, který nesl název „Lidové divadlo Eduarda Vojana ve Svitavách“ jinak také nazývaný „Vojanovo divadlo ve Svitavách“. Ovšem velký počet a roztříštěnost amatérských souborů ve Svitavách byly příčinou jisté nedokonalosti v jejich dramatické tvorbě. To byl podnět ke vzniku myšlenky sjednocení jednotlivých souborů, pramenící z potřeby udat ochotnickému divadlu určitý směr a pevný, dramaturgicky plnohodnotný řád. Za tímto účelem se dne 27. června roku 1946 konala schůze, která rozhodla o sloučení všech dosavadních divadelních scén v jednu jedinou, a to „Lidové divadlo“.

Předsedou staronového divadla byl zvolen MUDr. Bohumil Votava, dramaturgyní Lidového divadla (LD) se stala jeho manželka, profesorka na zdejším gymnáziu, Marie Votavová. Zahajovacím představením byl 3. října 1946 Langrův „Velbloud uchem jehly“. V letech 1946 – 1949 sehráli herci LD úctyhodných 22 premiérových představení. V červenci 1949 vstoupilo LD do závodního klubu nově vzniklého textilního podniku Vigona.

Padesátá a šedesátá léta znamenala pro Lidové divadlo něco jako „zlatou éru“ jeho divadelního působení. V padesátých letech se ve Svitavách zásluhou LD organizovaly přehlídky soutěže lidové umělecké tvořivosti, divadelní festivaly, LD se účastnilo řady přehlídek, úspěchů dosáhlo v několika ročnících Jiráskova Hronova. Budova LD nazývaná Stalingrad prošla několika stavebními úpravami, svým zázemím patřila k nejlepším ochotnickým scénám v Československu (do sálu se vešlo až 750 diváků). Častým hostem ve hrách LD byl herec Národního divadla z Prahy Karel Hőger. Lidové divadlo poskytovalo prostor také pro rozmanité přednášky, které se týkaly ochotnického divadelnictví, např. jedna z přednášek nesla název „Smysl ochotnického divadla“ a obsahovala čtyři lekce: Dějiny divadla, Dramaturgie ochotnických souborů, Práce herce na roli a Práce režiséra s hercem. Další velmi podstatnou kapitolou z činnosti Lidového divadla byly divadelní zájezdy, ať už po nejrůznějších koutech naší republiky či do zahraničí: do Vídně, na Sicílii, do Anglie, Belgie, Bulharska apod.

Také v 70. a 80. letech dvacátého století byl soubor Lidového divadla iniciátorem a aktivním spolupracovníkem při organizování divadelních přehlídek, ať už to byly svitavské Divadelní máje, textilácké divadelní festivaly, od roku 1955 pak národní přehlídky ochotnických divadel a od roku 1972 Festivalu ruských a sovětských divadelních her.

Při Lidovém divadle vzniklo na počátku 80. let také Divadelní studio mladých, jehož členy byli převážně studenti a mladí lidé ze svitavského okresu.

Budova Lidového divadla však byla v 80. letech odsouhlasená k demolici, a to vzhledem k jejímu havarijnímu stavu. Členové souboru nějakou dobu zkoušeli v budově Bílého domu, který se začal stavět, jako nové kulturní centrum s víceúčelovým sálem. Posledním představením Lidového divadla se pak roku 1989 stala inscenace Stroupežnického aktovky „Paní Mincmistrová“, již jednou v repertoáru Lidového divadla uvedená. Budova na konci století vystřídala několik majitelů, sloužila jako sklad a nyní jako restaurace a diskotékový klub.

Během více jak čtyřicetileté doby své činnosti uskutečnil soubor přes 750 představení, z toho na 155 premiér. V naší republice hrál na 160 místech a zúčastnil se jedenáctkrát Jiráskova Hronova, třinácti národních a pěti krajských přehlídek. Za tu dobu hrálo v souboru přes 250 herců amatérů, spolupracovalo s ním dvacet profesionálních umělců a představení Lidového divadla navštívilo přes 300 000 diváků. Dramaturgyně profesorka Marie Votavová a hlavní režisér Jiří Kareš mají v historii Lidového divadla své nezastupitelné místo. Lidové divadlo si za svou dlouholetou činnost právem vydobylo přední místo v čele českých činoherních amatérských souborů. 

Lidové divadlo před rekonstrukcí (2007).

 

Marie Votavová

Narodila se 26. 2. 1907 v Rohozné jako mladší sestra spisovatele Bohumila Březovského, studovala na poličském gymnáziu, následně na filosofické fakultě UK v Praze. Působila jako učitelka na gymnáziích v Trutnově, Praze, Kralupech nad Vltavou, Poličce a od roku 1945 ve Svitavách. Byla členkou krajského i ústředního poradního sboru pro umělecký přednes, vedoucí svitavských recitačních souborů a mnoho let herečkou, dramaturgyní a režisérkou svitavského Lidového divadla. Zemřela 4. 1. 1991 ve Svitavách.

Na fotografii Marie Votavová na Šrámkově Sobotce v roce 1981.

 

 

Zdroje:

Šimková Gabriela: Dějiny českého ochotnického divadelnictví ve Svitavách po roce 1945. Gymnázium Svitavy 2007.